Ilja Racek

Ilja Racek se narodil v Praze ve středostavovské rodině. Jeho otec Sáva Racek byl profesorem žižkovského gymnázia. V hlavním městě, s výjimkou časných výletů do Jindřichova Hradce za příbuznými, prožil Ilja Racek i své dětství a dospívání. Už v raném věku propadl kouzlu loutkového divadla a za okupace, ještě velmi mladý, začal pracovat jako technik v říši loutek. Po válce se přihlásil na pražskou konzervatoř, která byla v prvním ročníku přeměněna na DAMU. Studoval u profesorů Peška, Vejražky a Půlpánové. Už jako student se objevil v malé roli Fryčova válečného dramatu NÁVRAT DOMŮ. V roce 1950 nastoupil do svého prvního angažmá v olomouckém divadle a zahrál si tam řadu zajímavých rolí, např. Romea. Vojenskou službu měl odsloužit v Armádním uměleckém divadle, tedy u E.F. Buriana, jenže zafungoval jeho špatný kádrový profil, a tak posléze skončil u černých baronů v Komárně. V roce 1956 se vrátil do Olomouce a pokračoval ve výrazných rolích - ztvárnil i nejslavnější shakespearovskou postavu Hamleta. V 50. letech se objevil v několika vedlejších filmových rolích, jako byla např. postava lékárnického synka Ludvíka Víky vyzývajícího svého spolužáka Ratkina na souboj ve filmové adaptaci Šrámkova STŘÍBRNÉHO VĚTRU. V roce 1960 odešel Ilja Racek do Prahy. V Divadle E.F. Buriana se objevoval převážně ve veselohrách, někdy až grotestního rázu. V té době získal i svou první hlavní filmovou roli. Je paradoxní, že ač díky svému středostavovskému původu a osobním postojům patřil k hercům, kteří byli v různých obdobích a zejména pak v normalizačních 70. letech záměrně opomíjeni, jeho největší filmovou postavou se stal komunistický novinář a funkcionář Julius Fučík v Balíkově adaptaci REPORTÁŽE PSANÉ NA OPRÁTCE. V Divadle E.F. Buriana prožil šest šťastných sezón. Byl neoficiálním dramaturgem souboru a ve stále uvolněnější atmosféře 60. let mohl dělat i svobodnější divadlo. V roce 1966 přešel do vinohradského divadla, kde se osvědčil jednak ve velkých dramatických rolích rváčů a bouřliváků, kteří chtějí když ne bořit, tak aspoň předělávat svět, jednak v psychologicky složitých postavách zklamaných, zakřiknutých a psychicky narušených lidí. Hrál např. ve Strindbergově Královně Kristýně, v Noci s leguánem od Tenessee Williamse nebo v Čechovových hrách. V rolích milovníků se objevoval jen výjimečně. Televize a film sice jeho talentu využívaly, ale až na výjimky jen v drobnějších rolích. Objevil se kupříkladu ve filmech TARZANOVA SMRT, KDO CHCE ZABÍT JESSII či UPÍR Z FERATU. Patrně nejvýraznější byla role upíra v televizním zpracování Stokerova románu HRABĚ DRÁKULA, kde prakticky bez technických podpůrných prostředků dokázal díky uhrančivému vzhledu a síle svého psychologického herectví ztvárnit hraběte nanejvýš démonickým způsobem. Objevil se v epizodních rolích řady populárních televizních seriálů, jako byly např. ZLÁ KREV, PANOPTIKUM MĚSTA PRAŽSKÉHO, NA LAVICI OBŽALOVANÝCH JUSTICE, ČETNICKÉ HUMORESKY nebo v poslední době STRÁŽCE DUŠÍ a NÁVES. Po odchodu do důchodu nadále hostoval např. v Divadle ABC, Rokoku a v Divadle v Řeznické, objevil se i ve Viole, kde přednášel pohádky pro dospělé Na dobrou noc nebo Nerudovy a Seifertovy verše.