Nataša Gollová

Nataša Gollová was a Czech film and stage actress. She was born on February 27, 1912, in Brno into an esteemed family. Her father, F. X. Hodáč, had an illegitimate daughter, Marcella, with the actress Andula Sedláčková. Marcella later became an actress as well. Nataša graduated from the gymnázium Elišky Krásnohorské and continued her studies at Charles University, though she did not graduate. She dedicated her time to playing the piano, horseback riding, and studying languages. She studied acting and dance privately. For some time, she spent time in Paris. Nataša secured her first engagement in 1934 at the Olomoucké divadlo, where she stayed for one season. The following year, she moved to the Slovenské národné divadlo, where she performed alongside her former boyfriend, actor František Vnouček. Together, they moved to Prague later that same year and began performing at the Vinohradské divadlo. Nataša worked there until 1944, and František until 1945. The couple broke up before the end of the war. Because of her role in a German movie under the name Ada Goll and her romantic relationship with a German, Willy Söhnel, she was prosecuted after the war. Her volunteering in Terezín at the end of the war, where she contracted typhus, did not help her either. Ultimately, the prosecution against her was dropped. The first film she made, in 1932, was „Kantor Ideál. In the beginning, she played serious roles, even though her acting type was rather comedic. Her second film, „Bezdětná“ (1935), did not receive very good reviews. More positive reviews came in 1939 with the films „Studujeme za školou“, „Příklady táhnou“, and the legendary films „Kristian“, „Eva tropí hlouposti“, and „Dívka v modrém“. Until the end of the war, she also starred in projects such as „Roztomilý člověk“ (1941), „Hotel Modrá hvězda“ (1941), and „Šťastnou cestu“ (1943). She frequently filmed with her close friend, Adina Mandlová. From 1946, she performed at the Jihočeské divadlo, Divadlo na Fidlovačce, and she remained at the Městská divadla pražská until the end of her theatrical career. She did not appear in film again until 1951 in the movie „Císařův pekař – pekařův císař“. For the rest of her life, she received only smaller roles. Better-known films from this period include „Spalovač mrtvol“ (1968) or „Drahé tety a já“ (1974). She made her final film, „Chladna z rána“, in 1983. In 1947, she married director Karel Konstantin, with whom she remained until his death in 1962. At the end of her life, she struggled with alcohol and often drank heavily. She died at the Care home Sulická on October 29, 1988, at the age of 76.

Pro mnohé nejzářivější herečka našeho předválečného filmu se narodila 27. února 1912 v Brně jako Nataša Hodáčová. Její tatínek byl národohospodář František Hodáč. Umělecké jméno si dala podle příjmení svého dědečka - historika Jaroslava Golla. Po gymnáziu studovala Filosofickou fakultu UK v Praze. Měla velký talent na cizí jazyky a byla členkou taneční skupiny. Už jako mladinkou ji lákalo divadlo. Začala herectví studovat soukromě, ale ještě než se na divadelních prknech prosadila, dostala první nabídku od filmu - Kantor ideál (1932), avšak jednalo se zatím o méně než epizodní roličku. Následovalo pár dalších nevýznamných rolí, ale v roce 1939 přišel zlom. Miroslav Cikán ji obsadil do filmu Příklady táhnou, kde se naplno projevil její komediální talent. Tohoto daru však ještě více využil režisér Martin Frič, který dal Nataše Gollové u filmu vůbec největší příležitosti. Crazy komedií Eva tropí hlouposti vytvořil z Nataši Gollové jednu z nejoblíbenějších českých hereček a idol mladých dívek. Ještě před ztřeštěnou Evou si zahrála usedlou Mařenku v Kristiánovi. S Martinem Fričem pak spolupracovala na filmech Hotel modrá hvězda (1941) a Roztomilý člověk (1941), ve všech čtyřech jí byl partnerem Oldřich Nový. Bohužel to vypadá, že na vážné role neměla štěstí. Za zmínku snad stojí alespoň postava Helenky v Pohádce máje (1940) od Otakara Vávry, kde Ríšu hrál Svatopluk Beneš. Avšak filmy jako Bezdětná (1935), Okouzlená (1942), Bláhový sen (1943) padly v zapomnění, stejně jako ty z doby po válce. Ještě dvakrát se ale ukázala v úspěšných komediích: ve Fričově Císařově pekaři (1951), role umělé (neumělé) bytosti Sirael jí padla jako ulitá. A Drahé tety a já (1974), kde už jako stará nemocná paní skvěle ztvárnila čipernou Fany. Nataša Gollová zemřela 29. října 1988 v Praze a pohřbena je na Vyšehradském hřbitově. Byla to nejen výborná herečka, ale také krásná žena, inteligentní člověk, zkrátka velká osobnost a to nejen filmu.